bojovník
[bojovňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (proti komu)
kdo bojuje v ozbrojeném střetnutí znepřátelených stran:
frontový bojovník
bojovníci z barikád
bojovníci od Tobruku
bojovník proti Turkům na Balkáně
pocta padlým bojovníkům
Bojovníci Talibanu utrpěli porážku.
Povstalečtí bojovníci ostřelovali ruské jednotky.
Pevnost obklíčilo několik tisícovek nepřátelských bojovníků.
Oba muži se ve válce projevili jako stateční bojovníci.
□ boží bojovníci
1. historické husité
2. horliví účastníci náboženských válek
2. (za co; proti čemu, proti komu; s čím, s kým)
kdo bojuje za dosažení určitého cíle, vyřešení určitého problému:
neúnavný / nesmiřitelný bojovník za lidská práva a demokracii
bojovníci proti globalizaci / rasismu / drogám
Je známý jako bojovník s korupcí.
3.
kdo se navzdory překážkám jen tak nevzdává, dělá něco se zápalem, je v něčem houževnatý, vytrvalý:
Hráči ukázali, že jsou opravdovými bojovníky a dokázali do poločasu manko srovnat.
Má srdce bojovníka, který žádnou situaci nepovažuje za beznadějnou.
Je bojovník a nemoci se nepoddává.
Byl to ohromný bojovník s pevnou vůlí.
► bojovnice
[bojovňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Johanka z Arku byla bojovnicí a hrdinkou stoleté války.
2.
bojovnice za ženská práva
bojovnice proti diskriminaci menšin
3.
Ona to zvládne, je to velká bojovnice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bojovňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (proti komu)
kdo bojuje v ozbrojeném střetnutí znepřátelených stran:
frontový bojovník
bojovníci z barikád
bojovníci od Tobruku
bojovník proti Turkům na Balkáně
pocta padlým bojovníkům
Bojovníci Talibanu utrpěli porážku.
Povstalečtí bojovníci ostřelovali ruské jednotky.
Pevnost obklíčilo několik tisícovek nepřátelských bojovníků.
Oba muži se ve válce projevili jako stateční bojovníci.
□ boží bojovníci
1. historické husité
2. horliví účastníci náboženských válek
2. (za co; proti čemu, proti komu; s čím, s kým)
kdo bojuje za dosažení určitého cíle, vyřešení určitého problému:
neúnavný / nesmiřitelný bojovník za lidská práva a demokracii
bojovníci proti globalizaci / rasismu / drogám
Je známý jako bojovník s korupcí.
3.
kdo se navzdory překážkám jen tak nevzdává, dělá něco se zápalem, je v něčem houževnatý, vytrvalý:
Hráči ukázali, že jsou opravdovými bojovníky a dokázali do poločasu manko srovnat.
Má srdce bojovníka, který žádnou situaci nepovažuje za beznadějnou.
Je bojovník a nemoci se nepoddává.
Byl to ohromný bojovník s pevnou vůlí.
► bojovnice
[bojovňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Johanka z Arku byla bojovnicí a hrdinkou stoleté války.
2.
bojovnice za ženská práva
bojovnice proti diskriminaci menšin
3.
Ona to zvládne, je to velká bojovnice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)